Minulý týden jsme nebyli k zastižení. Byli jsme totiž pozváni na sraz chovatelské stanice Helya Ridge do Orlických hor a tak jsme neváhali, vzali si dovolenou, pár věcí a psy a vyrazili jsme do Deštného. Předpokládal jsem, že primárním tématem srazu budou psi, ale celé to bylo vlastně tak trochu jinak. Bylo to týdenní setkání fajn lidí, kteří sice mají psy, ale mají je tak nějak normálně. Hlavními tématy srazu tak nebyl ridgeback, ale "opice", safari, túry a i kousek toho sportu :-)

Neděle - odpoledne jsme vyrazili na místo činu, tedy do Deštného. Zhruba 400 metrů od domova mi bylo oznámeno, že jsem píchnul a tak jsme se ještě trochu zdrželi. Po příjezdu, krátkém přivítání, vybalení věcí a venčení jsme zasedli do startovacích bloků a jízda mohla začít. Večer nebyl ani tak dlouhý, jako spíš intenzivní. Druhý den jsme totiž měli v plánu "procházku" po okolí a tak jsme museli jít brzy spát :-)

Pondělí -  hlavním tématem byla už od rána túra. Nečekalo nás v podstatě nic hrozného... jen vyjít do kopce, pak jít chvilku do mírného kopce, potom chvilku rovně, pak prudký kopec, 20 metrů rovinka a pak dlouho z kopce. Celé to vyšlo asi na 16 kilometrů. Trošku mě mrzelo, že na rovince neprodávali nic modrého, chtěl jsem Babů, která zůstala hlídat chatu, přinést modré z nebe :-) Babů byla moc statečná, chatu do našeho návratu opravdu nikdo neukradl :-)

Úterý -  na úterý jsme se moc těšili, v plánu bylo pověstné královédvorské Safari. Když jsme před safari vyklepali všechny psy z aut, byli jsme pomalu největší atrakcí my. Jedna paní učitelka poučila své žáky, že se jistě jedná o pěstitelskou skupinu. Nechali jsme ji žít v blaženém omylu a vydali se na zvířátka. Když to v krátkosti shrnu. Málo šelem, hodně kopytníků, překrásný pavilon mořského života a ptactva, krátká a trošku nudná cesta autobusem po safari a ucházející jídlo. To vše za 170 korun za osobu (bez jídla, pochopitelně :-) Jsem rád, že si můžu na pažbu shlédnutých ZOO udělat zářez i za tu královehradeckou, ale popravdě... například Plzeň je hezčí. 

Středa - prořídlé řady HR hord začaly tento den houstnout... Středa byla dnem mnoha příjezdů a hlavně odpočinku.

Čtvrtek - všichni nově příchozí měli potřebu viděl vše, co jsme my již viděli v pondělí. Z našeho středu bylo potřeba vybrat dobrovolníka, který to vše absolvuje ještě jednou, s větším počtem lidí a za výrazně horšího počasí. Volba padla na mě. Sebral jsem tedy všechny nově příchozí a Babů, která se již uzdravila a vyrazili jsme. Zhruba po třech kilometrech mi přišla SMS, že do basecampu dorazila jedna z Gertových dcerek. Babů nelenila a aniž by zahlédla první výškový tábor se okamžitě otočila a pádila mazlit. Dál už to znáte, nahoru, výš a ještě výš... a pak dolů. Vzhledem k tomu, že počasí opravdu nepřálo rodinným výletům jsme cca v polovině trasy přišli o polovinu turistů (byli odvezeni, ne usmrceni). Zbytek v pořádku došel zpět, kde se mezitím upekl plán na volejbalový zápas. Ten jsme ve složení Helda, Jana, Babů a já poctivě vyhráli (když začal soupeř dotahovat, pískli jsme večeři :-). Po večeři následovalo velké gratulování k Janiným icetinám a pak se rozjela párty ve velkém stylu. Slova písně "Nepůjdeme spát, až ráno v pět..." jsme naplnili bezezbytku :-)

Pátek - konečně, když mi bylo nejhůř, nastal čas řešit důležité věci... výměnu píchnuté pneumatiky, balení, loučení a odjezd. Krom toho, že jsme odjížděli s dost těžkou hlavou, jsme odjížděl i se sžíravým pocitem, že tahle dovolená byla fakt krátká... 

Za pozvání na sraz moc děkujeme Janě a Heldovi, za ubytování Honzovi a Míše a již zmíněným i zbytku osazenstva (které úmyslně nevyjmenovávám) děkujeme za fantastickou dovolenou se psy, která nebyla tak úplně o psech :-)