Ve čtvrtek v noci jsme vyrazili na nejbláznivější výstavní výlet, co jsem zažil, tedy na Evropskou výstavu psů 2010 v Celje a klubovou výstavu slovinského klubu KRGS tamtéž. Výstavní výsledky a lidská společnost, kterou jsme si přivezli byla snad jedinými klady prodlouženého víkendu.

CH CZ, Klub CH ČKRR, EJW-08 Ozrhode Australian Idol

Evropská výstava 2010 - Výborný - třída otevřená - rozhodčí Karl Reisinger (A)

Klubová výstava KRGS - Výborný 4 - třída otevřená - rozhodčí Greg Eva (JAR)

Ještě než jsme vyjeli, přišlo mi jako hloupost štvát se přes 600 km, temnou nocí, do Slovinska odvystavovat, tam se jednou vyspat, v odpoledních hodinách (které se protáhly do hodin nočních) odvystavovat znovu a vyrazit přes 600 km zpátky. Skutečnost však předčila moje očekávání.

Výstaviště vypadalo jako špatně vymetený Augiášův chlév, to jsem ještě "chápal", co však předvedly místní záchodky, to už bylo nad moje chápání, včetně chápání smyslového. Náladu mi zvedla až Hanka, která po drobných zmatcích způsobených mým rozběháním Gerta, předvedla v kruhu to, nač byla bezúplatně najata. Krásně Gerta předvedla, což sice nestačilo na pořadí, ale my byli spokojeni. Po výstavě jsme se odjeli ubytovat. Po menších, až středně velkých problémech jsme nakonec všichni měli kde složit věci a psy a vydali jsme se na večeři do místní pizzerie. Po jídle jsme se vrátili a splnili poslední úkol dne - vypili jsme co teklo a odebrali jsme se spát.

Druhý den výstava začínala až v pět odpoledne, takže jsme celý den zahájili prachsprostě špatnou snídaní, poté jsme pokračovali válením, procházením, jedením v bídné čínské restauraci, nad kterou jsme bydleli a následoval odjezd do chléva. Milým překvapením bylo, že klubovka KRGS se konala v jiné, nové, čisté, vzdušné a prosvětlené hale, což samotné bylo vítězstvím pro všechny vystavovatele. Vzhledem k tomu, že se posuzovalo ve dvou kruzích a Hanka by pravděpodobně nestihla vystavit Shaggy i Gerta, ujal se Čendy pan handler Mároš a dotáhl ho až na stupně vítězů (které jsou na psích výstavách 4 místné :-) ). 

Měli jsme pocit, že tím to pro dnešek hasne a vydali jsme se domů. V zásadě se opravdu už nic zásadního neudálo, snad krom toho, že mi jakýsi buran z pumpy v Mikulově vynadal, že poté co načepuji nejdu okamžitě zaplatit, ale dovolím si ještě odskočit a dát si kávu z automatu. Slušnost je prý platit rovnou. Jo a Bětce málem shořelo auto i s Vrtulama a kocourem Kokešem, které vezla, v důsledku čehož zastavili celou dálnici u Mariboru, přijeli hasiči a domů jí přivezla odtahovka. Mno musíte uznat, že náš víkend stál opravdu za pendrek :-)