Jediným kdo viděl Spáleniště z naší rodiny poprvé byl Gert. Bára a Ciri jsou u brigády již několik let a tak jsme toto báječné místo navštívili již několikrát předtím. Báječné je toto místo tedy pouze do té chvíle, než v šest hodin vstáváte, jdete na stopu, potom si dáte snídani, jdete na překážky, dáte oběd, jdete do trenažéru na hledání, dáte svačinu, jedete na vodu... a večeři už ani nedáte... :-) Občas přijde změna a místo hledání v trenažéru hledáte na plochách nebo trénujete vyhledání "mrtvého vzorku" - no není ta práce se psem úchvatná? :-)
 
Nicméně celý tábor nebyl jen o práci se psy. Měli jsme možnost blíže poznat lidi z brigády a obzvlášť tuto možnost si nadmíru cením. Navíc jsme podnikli několik výletů, našli nějaké houby, zahráli jsme si bowling, málem zabili Báru na bobech, jeli přes Lipno přívozem a v neposlední řadě jsme vytáhli kamaráda Františka od rodiny, aby nás odvezl zpátky k autu, bo jsme byli líní. I on musel být jistě rád, že nás poznal :-)
 
Trocha té fotodokumentace:


 
Více našich fotek, i když v podstatě všechny zRRzavé, najdete zde.

P.S.: ... na táboře nám bylo připomenuto, že ať už máme svého psa rádi sebevíc, kus navíc ze svého života mu dát bohužel nemůžeme... Míšo drž se...