V pondělí v noci mi zazvonil telefon a ozvala se naše náčelnice: "Jestli máš čas, vem ve středu Gerta a doraž na obecní úřad, do obce Chotilsko - ztratila se paní, věk 75 let - bližší info dostaneš na místě!" A od té chvíle jsem nespal...

Ve středu 12. října jsme se asi v 15:30 sešli s dalšími 9 kynology se psy, a přibližně stejným počtem dobrovolných hasičů, na určeném místě. Zde jsme dostali podrobné informace o tom co se stalo, kde byla paní viděna naposledy a jak vypadala. Každý psovod dostal vysílačku a navigaci, kde byl zanesený terén určený k prohledání. Toto místo bylo vybráno z toho důvodu, že zde byla pohřešovaná osoba naposledy viděna. V 17:00 jsme s Gertem zahájili prohledání našeho úseku o velikosti 65 000 metrů čtverečních - z poloviny celkem přehledný svažitý les, druhou polovinu tvořilo těžko prostupné trnité křoví. Kompletní prohledání terénu nám trvalo hodinu. Ve chvíli kdy jsem chtěl nahlásit ukončení práce, se z vysílačky ozval velitel kynologů s tím, že se máme přesunout do obce Křížov. 

Po příjezdu jsme se dozvěděli, že hledaná žena byla viděna ještě později na jiném místě. Následovalo další rozdělení terénů, nahrání dat do navigací a v 19:45 jsme, již za tmy, stáli před dalším terénem, rozloha cca 85 000 metrů čtverečních. Zhruba 35% terénu tvořily louky s vysokou travou a pole, zbytek byl těžko prostupný les s několika uměle vytvořenými kamennými valy. Ve 22:15 jsme měli určený terén prohledaný a já musel bohužel konstatovat, že hledaná osoba nebyla nalezena.

Postupem času jsem z vysílaček slyšel i ostatní, jimž byl vymezen větší, případně složitější terén, jak hlásí totéž: "Práce ukončena, hledaná osoba nenalezena."

Další hledání se mělo konat v sobotu 15. října, ale v pátek jsme dostali zprávu: "Pohřešovaná osoba nalezena, bohužel mrtvá."

V práci jsem byl uvolněn jen proto, že jsem řekl, že jdu k lékaři. Mají stále pocit, že záchranařina je hraní si na vojáky, skládání zkoušek a hon za tím, být co nejlepší na závodech. Mně osobně ale Gert tuto středu dokázal, že to co ho učím je správné a moc děkuji naší náčelnici za tuhle neocenitelnou zkušenost. Je zvláštní učit psa od štěněte hledat, nacházet a označovat osoby, vidět ho radovat se z nálezu, sledovat jeho postup, jak je čím dál tím lepší a samostatnější, až se ve finále dostanete k zásahu, kde vás při každém náznaku zachycení pachu zamrazí... je tam člověk? ... je v pořádku?

Na tomto zásahu jsme s Gertem mohli být jen proto, že rodina pohřešované požádala o pomoc přímo Záchrannou brigádu kynologů Praha (našemu zásahu předcházel zásah pod hlavičkou Policie ČR, kde hledali pouze atestovaní psi).